Neděle 18. Duben 2010, 16:51 hod.

Nezbláznil jsem se ani mi jarní slunce nezpůsobilo úpal. Spíše mám po sobotním výletu tendence otevřít si pískovnu :). Ale pěkně chronologicky od začátku.

Pátek. To, že momentálně vzdušný prostor v půlce Evropy okupují jenom ptáci je asi všem známo. Islanďané se zřejmě inspirovali vtipem: „Message for Iceland: We said, send cash not ash…“ a snaží se teď vykouřit zbytek světa :). Každopádně popel poletující ve vzduchu v pátek způsobil docela ohromující západ slunce, kdy se barevné spektrum pohyboval od žluté, přes oranžovou, červenou až po fialovou. Všiml jsem si toho, kdy jsem šel běhat. A byl jsem tak ohromen, že nebýt lavičky a dalekohledu přítomných na okraji nábřeží, tak bych tu přírodní podívanou oslavil mořskou koupelí :). Bohužel na pokoj jsem doběhl až v době, kdy nebylo nic vidět, takže jsem žádné fotky pořídit nemohl.

Sobotní den byl krásně slunečný a už asi v 8 hodin ráno jsem byl probuzen pilou na dlaždice, tak jsem toho využil k uskutečnění výletu ke starému majáku. A protože se daná stavba nachází na druhé straně zálivu, tak jsem k dopravení se na místo použil místní linku MHD s označením F1. Ne, není provozována monoposty formule jedna, nýbrž lodí (F jakožto Fähre). Trajekty jsou zahrnuty do místní integrované dopravy, takže na ně platí stejné jízdenky, jako na autobusy a vlaky. Akorát za exkluzivitu musíte zaplatit euro navíc, jakožto Bordzuschlag, čímž se výsledná cena zastaví na 3,80 € za tři zóny. Z výchozí stanice Bahnhofbrücke až na konečnou v Laboe to trvá cca hodinu a cestou má loď několik zastávek. Na lince F1 jezdí dvoupatrové lodě, které mají ve spodní části salónek s občerstvením (kafe, čaj, pivo, víno, lihoviny a snad jsem zahlédl i nějaké pokrmy). V horní části je polovina krytá a druhá otevřená. Tudíž jsem jakožto suchozemec samozřejmě obsadil palubu otevřenou s čistým výhledem kolem sebe. Asi po minutě jízdy jsem vychvaloval svou volbu oblečení skládajícího se z termotílka, trička, mikiny polartec a větrovky, protože síla a teplota větru byla vcelku nepříjemná a svítíci slunce s tím nenadělalo nic. Až na lehce spálený obličej, jak jsem zjistil večer.

Po hodině jízdy jsem dorazil do Ostseebad Laboe, které jsem po zkoušce teploty moře ihned přejmenoval na Ostseeeisbad :). Zjevně to nevadilo velké skupině lidí pouštějících draky. Nebyli to obyčejní draci, nýbrž draci, ke kterým patřilo prkno a drandilo se s nimi po moři (více ve fotogalerii). Po pláži jsem vyrazil směrem k majáku, ze kterého se nakonec vyloupl památník námořním obětem světových válek. Zajímavé bylo, že kousek od něj někdo zaparkoval ponorku a asi na ni zapomněl, protože z ní je teď muzeum :). Prý se jedná o jediný dochovaný typ. Ale zpět k památníku. Je vysoký přes 80 metrů a hlavně disponuje možností, ze které se všem akrofobikům (lidé mající strach z výšek) dělá silně nevolno. Ano, dá se vylézt až úúúúúplně nahoru :). První tři patra jsou vcelku bezproblémová, protože se jedná o muzejní část. Ovšem poté vás čeká cesta po straně jakéhosi komínu o délce lehce přes 50 metrů po schodech, kde se tak tak vyhnou dva lidé. Naštěstí jsou betonové a nejde vidět skrz :) (v galerii je jedna fotka, kde je pohled směrem vzhůru). Pro strašpytle jsou tady dva výtahy, které vás vyvezou až nahoru. Tam na vás čeká úžasný výhled po okolí a v případě dobré viditelnosti můžete nakouknou až do Dánska.

Po vyklepání prvních dvou kilogramů písku z každé boty a ponožky jsem se rozhodl vyzkoušet místní specialitku. Nejedná se ani o Kariwurst mit Brötchen, ani Fisch Und Chips, nýbrž o Fischbrötchen :). Můžete si vybrat z několika druhů ryb, které vám následně fláknou do housky. Nápad je to zajímavý a docela chutný (foto v galerii). Ačkoliv se na jedné z lodí píše Laboe hat mehr als Meer, tak je to vcelku malé městečko a moře je zde opravdu hlavní téma. Po zdlábnutí housky a prohlídce přístavu jsem se vydal kolem moře k další zastávce linky F1. Ze začátku jsem se podivil nad tabulí, na které svítilo Fördewanderweg frei, ale za chvíli jsem pochopil. Část cesty totiž vede přes vojenský prostor kolem vojenského přístavu. Fotky z této části nemám, protože to bylo striktně zakázáno. Stejně se zde nenacházelo nic zajímavého až na ostnaté ploty na každé straně cesty. Kolem dalšího památníku, tentokráte ponorkářům, jsem dorazil k další zastávce lodi, nasedl a dopravil se do Kielu. Cestou na privát jsem si ještě vyfotil nějakou tu rozkvetlou flóru, vyklepal zbylých pět kilo písku z bot a oblečení a snažil se zregenerovat obličej, který byl ošlehán větrem a pískem jako po dvaceti letech služby na moři :). Všechny fotky jsou tady.

V neděli se nedělá, proto žádný budíček od pily. Tak jsem se rozhodl věnovat neděli relaxaci a tvorbě utopenců. Samozřejmě těch párkových :). Jestli se mi to povedlo jest otázkou a poznám to nejdříve za 14 dní, ale zatím aspoň můžete zkouknout fotky z přípravy.