Neděle 11. Duben 2010, 23:28 hod.

Původně jsem chtěl několik různých témat rozepsat do několika různých článků, ale přirozená lenost cokoliv dělat mě donutila je sloučit do sloupku jediného. Pro lepší pochopení jenom upřesním, že všechny události se odehrávají na zcela jiných místech, ve zcela jinou dobu, za zcela jiných okolností a za zcela rozdílného počasí.

Protože postupuji striktně chronologicky, tak začnu tím, co se stalo dříve. Zcela přesně ve čtvrtek 8. dubna roku 2010 v době od 16.33 do 19.01 hodin za polojasna a lehkého pofukování severozápadního větru. A tady poruším striktní chronologičnost a skočím časově trochu do minulosti. Více než týden v kuse jsem se záhadných důvodů večer nemohl usnout. Přisuzoval jsem to večernímu běhání, ale problém s usínáním trval i když jsem daný den neběhal. A pokud někdo nemůže usnout, tak může buďto pít levandulové odvary nebo si přestěhovat postel. Levanduli tu sice mám, ale ve slušivém ozdobném a celistvém pytlíčku, který opravdu nechci ničit. Tudíž jsem se rozhodl si přesunout postel. To by byl vcelku jednoduchý úkol, kdyby v sobě nezarhnoval demontáž, přesun a následnou montáž většiny nábytku v pokoji a odšroubování jedné poličky ze stěny. Po přesně dvou hodinách a dvaceti osmi minutách (zájemci nechť si přepočítají sami) a třech puchýřích na dlani ze šroubováku bylo hotovo. Musím se teda zcela sebekriticky pochválit, protože nové rozložení je mnohem lepší a vhodnější proporcím pokoje. A hlavně teď usnu jako poleno :). Výsledky mého snažení naleznete na této zcela unikátní panoramatické fotce (unikátní proto, že profík by to vyřešil nasazením jiného objektivu a ne tak jednoduše jako já :). Pozornému pozorovateli zcela jistě neunikne, že na něj mávají medvěd, had a hadice, čertík a pan ovce a rovněž nelze přehlédnout pytlík s levandulí.

Událost číslo dvě nastala v sobotu 10. dubna 2010 v 15.18 hodin a trvala do nespecifikovaného času, kdy jsem se zcela neodpustitelně zapomněl podívat na hodinky. Sobotní počasí bylo jako vystřižené z katalogu dovolené na ostrově Bora-Bora. Samozřejmě se tady teď bavím o počasí a ne o tom zbývajícím :). Ale abych se vrátil k tématu. Vyrazil jsem prozkoumat další z místních Grüne Wege. A to přesněji místo zde nazývané Hörn. Co to znamená v překladu nevím, protože dle slovníku je nejblíže Hörnchen (rohlík) či Hörner (rohy) a ani jedno se na daném místě nenachází. Každopádně se jedná o konec zálivu, kde je uzavřený přístav pro lodě. Nachází se zde jedna zajímavost a to most pro pěší, cyklisty a skútristy, který se podle daného jízdního řádu skládá jako harmonika. Teda měl by, protože já jsem čekal na dva sklady, ale nedělo se vůbec nic. Možná někdy příště. Odsud jsem udělal takový zhruba pětikilometrový okruh kielskými parky a ulicemi s celkem charakteristickou a líbivou zástavbou a vrátil se na pokoj (vnímavý čtenář již ví, že s přestavěným nábytkem a přesunutou postelí). Výcvaky lze nalézti zde.

Událost třetí se odehrávala v neděli 11. dubna 2010 od 16.11 do 18.28 v prostorách kuchyňky Institutu für Toxikologie und Pharmakologie für Naturwissenschaftler a ti naprosto nejpozornější už vědí a to nemusí být ani modří. Ano, jednalo se o škádlení požárních čidel, čili pečení Kuchen. Sliboval jsem zevrubnou dokumentaci, která nakonec nebyla až tak zevrubná, protože jsem na to na začátku zapomněl. Každopádně snad se dílo podařilo i přes náhradu mouky polohrubé za hladkou (není tady klasické dělení mouky jako u nás, ale číselné označení a v tom se někdy nevyznají ani sami Němci) a čokolády na vaření za klasickou hořkomléčnou (čokoláda na vaření tady prý je, ale já jsem ji ani po čtvrthodině hledání nenašel). Správná výrobní praxe byla zcela dodržena a to v kategorii freestyle, kdy jsem nevážil, nýbrž lžícoval a odhadoval. Jak produkt bude chutnat a zdali mi nebude omlácen či lépe řečeno rozmáznut o hlavu se dozvím v pondělí a případně tady doplním příslušné reakce (pokud přes tvarohovou vrstvu uvidím :). Jak patlání probíhalo se můžete podívat právě zde.